Horní Malá Úpa – klidný poklad Krkonoš

Horní Malá Úpa pro mě vždy byla jen odbočka cestou do Pece pod Sněžkou. Letos jsem se ale rozhodl na ní zabočit a vydat se na nové místo, které leží přímo na česko-polských hranicích. A jsem rád, že jsem to udělal! Horní Malá Úpa je pro mě krkonošským objevem letošní sezony!

Jak se dostat na Horní Malou Úpu

Autobusem
Do Horní Malé Úpy se autobusem dostanete z překvapivě hodně míst – z Trutnova, Pece pod Sněžkou, Harrachova, Dvora Králové nad Labem, Náchoda a dokonce i přímo z Prahy. Ale mějte na paměti, že se jedná opravdu o konec České republiky, takže frekvence spojů není příliš častá. Jízdní řád si proto předem ověřte!

Autem
Cesta, kterou bude volit 90% návštěvníků Jak jsem psal, odbočka do Horní Malé Úpy leží cca 2 kilometry před Pecí pod Sněžkou. Cesta z Trutnova zabere chvilku, z Hradce Králové zhruba hodinu a z Prahy něco před dvě. Kde parkovat píši dále v článku.

Vlakem
Dostat se sem vlakem nejde. Vlak končí “dole” ve Svobodě na Úpou a pak už potřeba zvolit jiné dopravní prostředky. Buď místní autobusy a nebo si to nahoru do Horní Malé Úpy vyšlápnout na kole.

Pěšky nebo na kole
Pokud zvolíte cestu na kole, tak asi pojedete po silnici od Temného dolu. Připravte se ale na cca 9 kilometrů stoupání s převýšením zhruba 400 metrů. Míst na odpočinek moc nečekejte. Jinudy se asi do Horní Malé Úpy nedá moc dostat – turistické cesty mají úseky, které cyklistům nejsou nakloněny. 

A pokud chcete jít na Horní Malou Úpu pěšky, tak asi půjdete z Dolní Malé Úpy, protože jiná osada v rozumně dosažitelné pěší vzdálenosti není.

První dojmy

My jsme volili cestu autem a parkovali kousíček pod pivovarem Trautenberk (bude o něm ještě řeč). Parkovné vychází na den na 100,- Kč, což je na Krkonoše příjemná cena. A když dorazíte na desátou hodinu, podobně jako my, tak na parkovišti bude krásně volno.

Trochu jsme se rozkoukali, ale nestálo to zas moc času. Horní Malá Úpa je poměrně malá horská vesnička. Co jsme si nemohli odpustit, bylo překročení hranice do Polska 🙂 Hranice totiž přímo navazují na vesnici.

Pak jsme se ale vrátili zpět do tuzemska a vyrazili na první výlet toho dne,

Výlet první – Horní Malá Úpa – Pohádková cesta – Rennerovy boudy – U Kostela – Rottrovy boudy – Horní Malá Úpa

Ve hře byly dvě varianty. Buď východním směrem po víceméně rovině a nebo se pustit na západ a zdolat sjezdovku, která se nad Horní Malou Úpou tyčí. No, vybrali jsme si tu pohodlnější variantu. A v tu dobu jsme ještě vůbec netušili, že si dáme i ten (v tuto chvíli) odmítnutý kopec 🙂

Od hranic jsme vyrazili po červené turistické značce. Za pár kroků jsme dorazili k restauraci Bowling, kde mají v ohradě berany, u kterých jsem poprvé na vlastní oči viděl ty pořádně zatočené rohy.

Děti se zde mohou chvíli zabavit i na houpačce 🙂 Pak jsme ale už vyrazili do mírného stoupání. Červená turistická značka zde kopíruje tzv. Pohádkovou cestu, kde každých pár set metrů najdou nejmenší turisté zastávku s pohádkou a herními prvky. 

Počáteční stoupání se přemění v příjemnou rovinku a člověk si může užívat naprosto nerušeného ticha a přírody. 

Po zhruba 3 kilometrech jsme dorazili na Rennerovy boudy. A tam mě zaujalo něco, co jsem prostě musel vidět zblízka. Highland Cattle neboli skotský náhorní skot. Jeho stádečko má “výběh” za restaurací Moravanka.

Sešli jsme se tam ještě s jednou rodinkou a užívali si nejprve pohledy na tyhle krásné krávy a, když se k nám přiblížilo jedno z telat, tak i jeho krmení. No… asi si nás oblíbilo tak, že se pokoušelo dostat za námi skrz ohradník 🙂 Jenže my ani o takhle krásné telátko nestojíme a tak jsme to pochopili jako znamení k odchodu.

Dál jsme pokračovali po červené značce (právě u Moravanky se od ní odděluje Pohádková cesta) a dali se mírně z kopce na rozcestí U Kostela.

Krátká zastávka s pokusem vyfotit kostel sv. Petra a sv. Pavla úplně nevyšla – modrý souputník se psem si četl info o kostelu na náš vkus příliš dlouho a tak jsme ho holt museli na fotce kostela zvěčnit 🙂

Pak jsme se již vydali po žluté značce zpět do Horní Malé Úpy. A po zhruba kilometru narazili na první dechberoucí výhled tohoto dne. Rottrovy boudy. Absolutní orgasmus pro milovníky výhledů. Totální klid… Před očima Sněžka a spousta okolní kopců, které zakrývaly a odkrývaly mraky plující po obloze. A kolem nás – nikdo! 

Zůstali jsme tam snad 20 minut a naprosto beze slov jen koukali na tu krásu…

Odtud to je již do vesnice jen chvilka. Závěr sice zpestří mírné stoupání, ale stále je kolem na co koukat. Letní krkonošská příroda je nádherná…

Pivovar Trautenberk

Po prvním výletu byl akorát tak čas na oběd. A kam jinam jít, než do nejvýše položeného pivovaru v České republice? Moc se mi líbí jejich slogan “založen 1045 m n. m.” V pivovarské restauraci (v té samé budově je i penzion, kde se můžete ubytovat) na vás čeká moderně zařízená, světlá restaurace. 

A skvělá kuchyně! Můj buřt guláš neměl chybu! Ale hlavním tahákem je samozřejmě místní pivko, které zaslouženě sklízí velmi kladné ohlasy.

Jedinou nevýhodou je, že řidič si bude muset dát Birella, protože Anča, Kuba a hajnej u Trautenberka vlastní nealko pivo nevaří.

Výlet druhý – Horní Malá Úpa – Čelo – Skalny Stol – Nad Sovím sedlem – Horní Malá Úpa 

Zatímco první výlet začínal tak trochu za mrholení a lehkého deště, mezitím se vyčasilo. To jste si ostatně mohli všimnout i z fotek. No a protože se nám v Horní Malé Úpě líbilo, tak jsme si řekli, že by byla škoda jet tak brzo dolů a hrdinně se rozhodli pro druhý výlet, který začínal více než 200 metrovým převýšením na vrchol Čelo.

Tento výlet začíná opět na hranicích s Polskem. Jen se nejde po červené, ale po modré turistické značce. Ta vede přímo po hranicích a říká se jí “Hřebenovka”. Je jasné, proč.

Start po obědě to byl tedy pěkně ostrý. Ale už jsem se naučil, že do strmého kopce není důležité rychle vyběhnout, ale v klidu ho vyjít a nahoře se cítit v pohodě a ne “vyfluslý”. Takže jsme v pohodě zdolali kamenitou cestičku podél sjezdovky a mohli se začít kochat výhledy. Především tedy na polskou stranu.

Jakmile jsme došli na vrchol Čela, tak už cesta vede po rovině. Její povrch je stále tvořen cestou z kamenů, takže bych na tuhle vycházku doporučil boty do hor. Ne žádné čínské tenisky. 

Po cestě potkáte asi nejmenší hraniční kámen na našich hranicích 😉

Za chvíli dojdete na druhý vrchol hřebenovky – Skalny Stol. A zase máte možnost výhledů do Polska. To ale není nic proti tomu, co uvidíte za pár kroků…

To byl totiž ještě absolutnější orgasmus pro milovníky výhledů. Dojdete totiž na skalní plošinu, doslova zalapáte po dechu a pak už jen koukáte na tu krásu. Sněžka, Karpacz, kopce na polské straně Krkonoš… No však koukejte sami…

Nikdy jsem neviděl Sněžku z této strany a řeknu vám, že to je mnohem lepší, než ta klasika, kterou všichni známe.

Když naberete dech nebo se dostatečně pokocháte, tak po modré značce sejdete dolů a Pod Sovím sedlem zahnete prudce doleva (a zpět do kopce) na červenou značku. Ta už vás dovede zpět do Horní Malé Úpy. Mimochodem, v této části půjdete po cestě Česko-polského přátelství.

Pokud byste si chtěli výlet prodloužit o zdolání Sněžky, tak se Pod Sovím sedlem musíte vydat po červené značce na druhou stranu. Je to ale pěkný kousek a tak by oba výlety + Sněžku v jeden den zvládli asi jen zdatnější výletníci.

Nám to letos stačilo bez Sněžky a tak jsme příjemně znavení uzavřeli návštěvu Horní Malé Úpy. Ale s tím, že se se prostě musíme vrátit. 

Oproti profláklým krkonošským místům jako jsou Pec pod Sněžkou, Harrachov nebo Špindlerův Mlýn je totiž na Horní Malé Úpě téměř pusto, klid a neuvěřitelně krásně! Skoro bych chtěl napsat, abyste (mi) tam moc nejezdili a nekazili místní atmosféru, ale to bych popíral důvod existence tohoto webu 🙂

Ubytování v okolí